Parlamentní listy a odpovědní politici

Publikovat či nepublikovat? Inzerovat či neinzerovat? 

Co jsou a jaké jsou Parlamentní listy je sepsáno třeba v článku na české Wikipedii. Hodně ve zkratce - mediální projekt (portál, tvářící se jeko médium - řekl bych, že se snaží vystupovat jako takový "nekorektní idnes") patřící miliardáři a usvědčenému korupčníkovi Valentovi (zdravím ODS a jejich vymezování se proti Babišovi), které má nejvyšší čtenost z alternativních serverů. Módem fungování je "otiskneme bez ověření cokoli", takže jsme nezávislí. Což vede k tomu, že se tam občas objeví i smysluplné texty (fakticky správné). A vedle toho nesmysly, mimózní názory, dezinformace či přímo lži. Přes marketingový slogan "Nikdo nám nediktuje, o čem smíme psát" smlouvy s různými úřady (Registře smluv a 106, díky!) ukázaly, že si lze kromě reklamy koupit i (pozitivní) redakční článek na konkrétní téma. K tomu všemu Parlamentní listy využívají různé marketingové strategie mířící na sociální sítě (sdílení) - např. naprosto přehnané, zavádějící a s obsahem článku nekorespondující titulky (jen abyste klikli).

Prostě - Parlamentní listy jsou žumpa. Jenže mají dost čtenářů (v některých číslech netmonitoru překonávají např. web Hospodářských novin / ihned.cz, či web Českého rozhlasu / rozhlas.cz).

Politici (resp. kdokoli, kdo chce být veřejně vidět) pak stojí před otázkou, zda se na tomto cirkusu podílet. 

Argument pro zapojení se je zejména tento - politik by měl komunikovat se svými (potenciálními) voliči a musí tedy jít za nimi. 

Pokud se politik sám vědomně neštítí použít argumentační fauly, manipulace či přímo lži, tak není co řešit. Svůj ke svému.

Pokud ale politik chce obahovat svůj světonázor (jakýkoli - pravicový, levicový, liberální, konzervativní...) poctivě, stojí před dilematem. Argumenty proti zapojení jsou také patrné:

  • Publikováním na Parlamentních listech je ve výsledku podpořím finančně skrze čtenost a tedy příjmy provozovatele z reklamy - a tedy zajistím, že tento model bude pro vlastníka přitažlivější.
  • Objednáním reklamy na Parlamentních listech je přímo finančně podpořím.
  • Spojením svého jména/textu s médiem toto médium uznám jako hodné pozornosti čtenářů. Konkrétně - když na Parlamentní listy budu psát, tak utvrdím čtenáře, že není špatné je číst (když tam lze číst i článek od takových lidí, jako jsem já).
  • Dovedeno do extrému, mohl bych zkoušet na Parlamentních listech varovat čtenáře, že Parlamentní listy lžou. Vytvořím tak variaci na známý logický paradox (paradox lháře (Kréťana) na Wikipedii - ok, nesedí to zcela, ale třeba se někdo nad tím paradoxem zamyslí;-).
  • Ve výsledku vždy pomůžu zvýšit čtenost Parlamentních listů a tedy i šanci, že kromě mého si čtenáři přečou i jiné, horší texty.

Politik musí vždy zvážit, kdy použité prostředky lze ospravedlnit konečným účelem. Kdy zlé prostředky (spolupodílení se na Parlamentních listech) jsou vyváženy ziskem, účelem (informuji čtenáře o důležitých věcech).

Jde samozřejmě vždy o subjektivní morální hodnocení -. kdy ještě účel světí prostředky. A kdy už odmítnu účast na zlu, přestože bych z toho mohl mít zisk.

Chtěl bych ale upozornit na jednu drobnost, která se v argumentaci často vyskytuje: píši na Parlamentní listy, protože tak oslovím lidi, kteří by jinak zůstali v zajetí dezinformací. Nic jiného nečtou (nebo jen ještě horší weby) a zůstali by tak už určitě extrémistům

Zásadní otázka je - je možné čtenáře Parlamentních listů oslovit i jinde? Kolik je ve skutečnosti čtenářů, kteří nečtou nic jiného (rozumějšího)?

Domnívám se, že velká část čtenářů čte i jiné, rozumější, weby. A právě u nich můžu napáchat škody tím, že Parlamentní listy legitimizuji. Koneckonců, když na nich uvidí tytéž autory jako jinde, jak pak mají poznat, že je něco v nepořádku? Věřím, že je ve společnosti stále dost důvěryhodných osob. Pokud ty se v nějakém médiu objevovat budou a naopak programově v jiném objevovat nebudou, tak věřím, že je šance ukázat lidem, že je s s tím médiem něco v nepořádku. 

Od aktivní účasti je ale v modelu Parlamentních listů odlišit jejich nefér praxi - politici se často na Parlamentní listy dostanou i bez svého přičinění. Tím nemyslím zpravodajstí v rámci reportování o běžném provozu (citace z tiskovek atd.), ale texty, které vypadají, jako by je politik napsal pro Parlamentní listy. Jednou ze strategií je přebírání celých textů z blogů politiků (bez jakéhokoli souhlasu politika). Nebo automatické vytváření profilů politika, který je koncipován tak, že se politik rozhodl tuto platformu využívat. 

Ano, je to apel (můj, samozřejmě subjektivní) na morálku každého jednoho politika - prosím, nepodílejte se na Parlamentních listech. Ve výsledku podřezáváte větev kvalitní žurnalistice, politické kultuře a své snaze o dobrou správu věcí veřejných.

 

Všem, kdo čtou tyto řádky, přeji vše dobré!

<< Zpět na předchozí stránku